Polaris Challenge
léto 2003
Polaris - Challenge, léto 2003
Nemaje poslední dobou domácích příležitostí zúčastnili jsme se letos populárního MTB orienťáku na severu Anglie, a stálo to za to!
Souboj s časem a orientací nám začal už v pátek při cestě z Londýna. Do "vřesovišť" (North York Moors), národního parku kde se letní akce konala, je to asi 400 km a registraci jsme stihli za deset dvanáct. To jsme ale netušili, že nebude ani tričko ani samolepka natož flaška nebo karbosnek. Místo toho všeho nás jen očipovali a nechali v naději, že si tričko budeme moci koupit později. Stejně tak jsme si i mysleli, že se třeba budeme moci osprchovat anebo si dát studený pivo v neděli při vyhlášení výsledků. Ničeho z výše uvedeného jsme se nedočkali, zato jsme v nevídaně příznivém počasí probrázdili zajímavý kout světa a v rámci možností si i zazávodili.
Závod se "tady u nás na ostrovech" jezdí třikrát do roka a v porovnání s Poděbradkou Bike Adventure jsou kategorie rozšířené i na jednotlivce, asi nejspíš proto aby se individualisti násilně nenutili do týmové spolupráce (anebo že by pro záchranu dobrých partnerských vztahů?):-).Dalším rozdílem byla dostupnost pozic kontrolních stanovišť na internetu několik dní před startem a to i včetně formátu pro GPS! Příliš mnoho GPSmanů jsem si při závodě sice nevšiml ale co nevidět se asi dočkáme nějakého virtuálního ročníku na rotopedech! Kontroly na trase byly vcelku nenápadné čipové čtečky, které by se sami o sobě dost špatně hledali nebýt hloučku srocených cyklistů u každé z nich.
Poté co jsme si s patřičnou nervozitou ráno při snídani zakreslili kontrolní body do mapy, jsme jako jediní češi a dost možná i jako jediní nebritové mohli odstartovat. Mimochodem po ránu jsem nikde nenarazil na žádnou plechovku od jontového nápoje, zato se u stanů dost grilovaly párečky. Anglická rovinka se nekonala a tak jsme se spouštěli do údolí potoků a kola tlačili po lesních cestách, extrémisté se mohli jet podívat až na zmiňované vřesoviště. Celkově mi krajina přišla hodně podobná té od Plzně a Konstantinových lázní. Při prvním sjedzdu a prvním pádu jsem si urval páčku přehazovačky, takže jsem po zbytek závodu přesmykal klackem anebo vůbec.
Večer se konalo šou pod vedením slavného Freddieho Mercuryho. Vše bylo: pivo, párky, hudba, spousta místa, dobrá nálada jen to jediné bylo pihou na kráse, že dobrák Freddie neuměl anebo nechtěl zazpívat slavnou píseň Bicycle Race! Možná neměl příslušný kostým, ve kterém ji obvykle zpívával, možná si nebyl jist textem.... Každopádně hlouček dobře naladěných závodníků a organizátorů vyřvával začátek songu pokaždé když se, už v civilu, nebohý dvojník někde objevil. Ještě dlouho po půlnoci znělo kempem I want to ride my bicycle, bicycle, bicycle .... více textu
Naše ambice byly přímo úměrné přípravě. Jana se poctivě po dva roky soustředila v klimatizovaném chladu kanceláře
a já jsem tomu taky moc nedal. Dá se říct, že jsme potvrdili záminku organizátorů, že závodje skutečně pro
každého:-). V mixované kategorii jsme byli 34.(47) a celkově 344.(426) a nijak jsme se tak nepřiblížili českému
úspěchu v podobě vítězství Petra Strejčka v jarním závodě na Isle of Man. Nijak nám to ale nevadilo, projedeme
si chyby, trošku vypilujem taktiku, změníme jídelníček a příště jim to natřem:-)
Zdravíme Jehlanku!
Jan & Jana (fotogalerie s dalšími obrázky ze závodu...tady)
Autor: Honza Švec
Akce roku 2003